V 16. a 17. stol. pěstovalo se ve Slavkově hojně víno, chmel a šafrán.
Na pravé straně Jílkovy ulice je pomník sv. Vendelína. Dříve na tom místě nebyly domy, ale v celé té části bylo panské pole. Jednou prý za vlády na panství p Jana z Kounice bylo toto pole poseto chmelem. Poddaný lid robotoval. Jeden robotník z Němčan – jméno nevím – měl hlídati chmel před sklizní, aby jej někdo nezcizil. Doma, ale měl těžce nemocnou ženu; prosil tedy na hradě, aby mu byla ta robota odpuštěna. Správce však jeho žádosti nevyhověl. Jelikož neměl u ženy koho nechat, zůstal doma a k hlídání se nedostavil. Do rána se z polovice pole chmel ztratil. Robotník byl pohnán před panský soud, odsouzen a uvržen do šatlavy na 1 rok. V šatlavě prý se modlil k sv. Vendelínu, aby mu vyprosil u Boha zmírnění a zkrácení trestu.
Na druhý den byl vyveden z šatlavy a oznámeno mu, že do rána opět byl všechen chmel na pole přinesen. Byl vyšetřován, nebyl-li snad spojen s nějakými zloději, kteří by byli proto, aby byl propuštěn chmel vrátili. Panský soud poznal na něm, že je úplně nevinen. U soudu byl také hradní pán p. Jan z Kounice. Ten ho napomenul, aby podruhé své povinnosti bedlivě dbal a propustil ho domů. Trest mu prominul. Když přišel onen rolník domů do Němčan, odkud pocházel, byla jeho žena již úplně zdráva.
Viděl v tom přímý zázrak a uvěřil v mocnou přímluvu sv. Vendelína. Vypravoval to sousedům, brzy se to rozneslo po okolí a přímo také na hrad. Na poděkování sv. Vendelínu podnikli robotníci z Němčan mezi sebou sbírku, měšťané slavkovští také něčím přispěli a zároveň s němčanskými přispěli u panství na hradě, aby se směli na tom panském poli ve Slavkově postaviti pomník ke cti sv. Vendelína. Bylo jim vyhověno. Od té doby konaly se o Prosebných dnech před svátkem Nanebevstoupení Páně modlitby u tohoto pomníku.
Koncem 18tého století při stavbě nynějšího farního kostela, dal prý kníže Václav Antonín Kounic starý pomník sv. Vendelína zbořiti a postaviti na tom místě úplně nový, který se zachoval do dnešních dob.