Jan Šimáček se narodil v r. 1895 v domě na rohu pod zámkem (na místě, kde nyní stojí SC Bonaparte). Do školy začal chodit ještě do staré školní budovy na Palackého náměstí (dnešní pošta), ale školní docházku ukončil již v nové budově školy na Komenského náměstí.
Vyučil se knihkupcem a papírníkem u strýce Kopečka v Bučovicích a po vyučení odjel do Vídně, kde bydlel u své tety. Pracoval tam v továrně na kancelářské potřeby. 23. února 1915 odjel z Vídně, kde byl 14. února 1915 odveden. V polovině března téhož roku narukoval v Brně k myslivcům.
Do východní frontu světové války odjel 1. května 1915, a to přímo do polského Krakova. Den po svých dvacátých narozeninách (16. 5.) se zúčastnil bojů. Byl zraněn do hýždě. Měl přitom velké štěstí, protože jedna z kulek ho zasáhla do čepice a jen o vlásek minula hlavu.
Kvůli zranění padl u Opatova do ruského zajetí. Léčil se v nemocnici v Minsku. Po uzdravení se dostal přes Moskvu do Nižného Novgorodu do zajateckého tábora, kde pobyl asi dva týdny. Poté odjel do ukrajinského Volčansku, kde pracoval v administraci novin.
V červenci 1917 odjel do Charkovské gubernie, kde požádal ve Volčansku 18. července o přijetí do čs. legií. Do československých legií byl zařazen 4. 8. 1917, a to do 8. střeleckého pluku v hodnosti střelce.
Začátkem března 1918 se spolu s ostatními legionáři vydal vlakem přes celou Sibiř do Vladivostoku, kam dorazil v květnu. Další transporty už ale takové štěstí neměly, a proto se musel Jan Šimáček se svými druhy vydat v červnu svým kamarádům ve zbrani na pomoc.
Jak píše ve svých poznámkách, v čínském Charbinu, kam se dostali po Transmandžuské železnici, je vítali tam usedlí Češi. Legionáři se vraceli až do Jekatěrinburgu, ležícím na rozhraní Evropy a Asie. (Pozn. red.: Během ruské revoluce zde byl internován sesazený car Mikuláš II. s rodinou; 17. července 1918 byla carská rodina z rozkazu rudého komisaře Sverdlova postřílena, aby se jí nezmocnily blížící se československé legie. Ty přišly necelý týden poté a město obsadily. Na Michajlovském hřbitově dnes stojí památník československým obětem.)
Cestou tam se jejich vlak srazil s jiným, naštěstí pro Jana Šimáčka bez zdravotních následků. V Jekatěrinburgu čs. legionáři i obyvatelé slavili příjezd generála M. R. Štefánika. Tam také navštívil Jan Šimáček se svým bratrancem Mazlem ze Sivic dům, kde byla carská rodina zavražděna.
Úkolem čs. legií bylo držet obranu města proti bolševikům. Poté se vydali zpět na východ. Jednou ze zastávek na cestě bylo město Kamyšlov, kde se Jan Šimáček seznámil se svojí budoucí ženou.
S ostatními československými legionáři se zúčastnil bojů o Mariinsk. Cesta domů vedla dále přes Krasnojarsk a Irkutsk. 9. února 1920 se v městečku Innokentěvskij (asi 400 km před Irkutskem) oženil s Varvarou Ivanovnou Skrypučajou. Přes Karymskoje a Mandžusko dojeli v květnu téhož roku do Vladivostoku.
Zde 24. května opustili Rusko na americkém parníku Sherman (Sherman pojmul 2. jízdní pluk, intendantstvo 2. divize, zdravotní vlak č. 5, posádku obrněného vlaku Orlík, 17. sbornou rotou a dvě roty 9. pluku), se kterým propluli kolem jihovýchodní Číny a za 11 dní dopluli do Singapuru. Následoval Cejlon, Suezským průplavem se dostali do egyptského Port Saidu, odkud už byl jen kousek do italského Terstu v Jaderském moři. Po souši cestovali vlakem do Českých Budějovic a do Prahy. 9. července 1920 dojel domů – do Slavkova. Setkal se s bratrem Sylvestrem, který mu sdělil smutnou zprávu, že jeho tatínek zemřel 24. 10. 1918.
Jan Šimáček dosáhl hodnosti četaře a činnost u čs. legií ukončil 17. 3. 1921.
Za dva roky (19. 8. 1922) se jeho manželce narodila dcera Věra a o čtyři roky později (26. 4. 1926) se přestěhovali do Králova Pole, kde Jan Šimáček vlastnil papírnický a knihkupecký obchod. V r. 1953 mu byl znárodněn a poté do r. 1968 pracoval jako vedoucí v trafice.
Dle válečných zápisků J. Šimáčka zpracoval S. Olbricht
Jan Nepomuk Šimáček
* 15. 5. 1895 Slavkov u Brna, † 12. 8. 1986 Brno-Královo Pole