Dnes je úterý 19.6.2018, svátek má Leoš

Vojenská kariéra Františka Strašila

StrašilNáš seriál o slavkovských vojácích bojujících na frontách I. světové války pokračuje dalším příběhem. Vzpomínky svého otce na svou vojenskou kariéru, kterou zahájil již v roce 1909, zapsal Jiří Strašil.

První zkušenosti mladého vojáka Františka Strašila s vojenským drilem byly zaražené vycházky. Proč? Protože vyfasoval úplně novou uniformu a nové juchtové boty a jakousi nevábnou pastu na ošetření nové obuvi. Tak si řekl, že by bylo škoda hned ušpinit okraje nohavic nových kalhot, proto namazal jen spodní část bagančat, která nebyla kryta kalhotami. Při prohlídce před první vycházkou tento nedostatek zjistil kaprál, strašně ho seřval a bylo „SND“ – sobota, neděle doma. Přes tento neúspěšný začátek absolvoval to, čemu jsme my říkali „přijímač“ a díky svému obchodnímu vzdělání byl pak odeslán do školy pro záložní „Militär-beamte“, tedy vojenské úředníky. Jako jednoročáci zřejmě v Praze dost řádili, tatínek vzpomínal na kteréhosi svého spolužáka, jehož heslem bylo „ať jsem bit, jenom když se peru!“. Dosud jsou zachovány c. a. k vojenské předpisy, které používal ke studiu, jsou velmi vyztuženy těsnopisnými poznámkami, což svědčí o poctivém studiu. Opět úspěšně absolvoval udajně se specializací „vojenské polní pekárny“.

Po jmenování a přijetí do důstojnického stavu c. a k. armády v hodnostní třídě XI, jako Militärverpflegsakzessist, odpovídající hodnosti poručíka – tedy tak zvaný stav „hofhohig“ – opravňující k přístupu k císařskému dvoru, tedy i k samotnému císaři. Jako aspirant měl nosit důstojnickou šavli, jako akcesista pak úřednický kord a revolver, šestiranný bubínkový typu Gasser ráže 7 mm.

Hned po vypuknutí první světové války nastoupil do Krakova k svému kmenovému tělesu c. a k. evidenčnímu skladu a byl přidělen k Wirtschaftsamtu 106. Infanteriedivision (k hospodářskému úřadu 106. pěší divize), které velel podmaršálek Karl Kratky.

Po nástupu do úřadu na doporučení zkušených provedl nejdříve kontrolu tzv. mobilizačních zásob, zejména soudků rumu. Ejhle, ukázalo se, že nějací dobrodinci navrtali soudky (byly totiž zapečetěné na zátkách) odčerpali rum a soudky doplnili černou kávou, která se pro vojska vařila z cikorky dvakrát denně k snídani a večeři. Za to prý pak byl protrestán jakýsi feldvébl, správce skladu. Ono se kradlo nejen nyní, ale už i za císaře pána.

Ve své polní službě zabezpečoval dopravu potravin s tzv. trénem. Trén – to byla vojenská dopravní jednotka vozů, tažených koňmi, která dopravovala vše: munici, výstroj, proviant nebo i raněné. Velitelem této jednotky byl zkušený důstojník, obrlajtnant Kučera. Tatínek měl na starosti naložený proviant a jeho evidenci, dopravovaný do skladů divizních nebo naopak k plukům. Svůj úřad měl pojízdný kdesi zrekvírovaný kočár „Iandaur“. Šlo o dřevěný (překližkový), krytý vůz se skleněnými okny, který bylo možno i zamknout a v noci se vyspat se střechou nad hlavou. Kromě bedny s dokumenty byl v landauru i důkladný kožich „až na zem“ a krátká karabina Manlincher vz. 95. K tomu se víže také vzpomínka na „hrdinský“ čin. Kdesi u Visly, trén, pomalu se pohybující kolem řeky, břehy porostlé vrbami, písčitá půda, do které se kola vozů hluboko bořila a najednou kdosi zařval: „Kozáci!“ Bez povelu se c. a k. hrdinové rozběhli do vrbiček, opustili své vozy, ani nedutali. Když pak utichl hluk a ruské hulákání, tak se první odvážlivci vrátili k vozům a zjistili, že nemají ani jednoho koně a mouka naložená v pytlech na vozech byla rozsypána do písku. Pytle byly kozáckými šavlemi a píkami rozsekány – rozpárany a mouka tak znehodnocena. Usmívaje se, vzpomínal tatínek, že následovalo to nejjednodušší vyúčtování – protokol podepsaný obrlajtnantem Kučerou a akcesistou Strašilem, že po přestřelce s kozáky byli ztraceni koně a náklad, ale že vozy byly zachráněny. Podepsáno dvěma důstojníky to platilo a bylo „in Ordnung“.

K pobytu na východní frontě ještě vzpomínka na pohostinnost polské šlechty. Divizní velitelství bylo umístěno v blízkosti Radzwilowa. Tamější majitel panství pozval důstojnický sbor na hon. Důstojníkům byly zapůjčeny brokovnice a tatínek vzpomínal, že poprvé a naposled se účastnil honu, že nic netrefil, ale vystřílel všechny náboje, které vyfasoval. Po honu pak následovalo hodování a údajně velmi bujná zábava.

Po vstupu zrádné Itálie do války proti Rakousku a Německu a rozpadu východní fronty byla divize přesunuta na jihozápad do Dolomitů. Odtud dvě historky.

Po přesunu z Terstu do skladů divize večer přišel tatínek do své kaverny (jakési zemljanky, vybudované z kamenů a vyztužené trámky a prkny) a chtěl se uložit k odpočinku i se svým pucflekem. Objevil se český důstojník z blízkého palpostu baterie horského dělostřelectva a svedl tatínka k partičce mariáše. Když se pak v noci vracel do své kaverny, nalezl zde jen rozvaliny a svého mrtvého sluhu chorvatské národnosti. Tento muž nosil pod uniformou jakýsi široký kožený pás, náležící k jeho národnímu kroji, který jen tak tak držel pohromadě roztrhané břicho a střeva nebohého vojáka. Tak bylo řečeno, že mariášek zachránil tatínkovi život.

Druhá vzpomínka se již týká období, kdy rakouská vojska obsadila Cortinu d’Ampezzo. Trén přijel v podvečer do Cortiny a hrozně mrzlo. Tatínek se šel ubytovat do hotelu „Post“. Najednou se dostavil rozhořčený majitel hotelu se stížností, že vojáci zavedli koně do zrcadlového sálu hotelu a požadovali nejen vodu pro napojení tahounů, ale i hledali v kuchyni jadrné krmivo a také, že by neškodilo pár otýpek sena nebo aspoň slámy. Tatínek se vypravil v doprovodu hoteliéra „udělat pořádek“. Narazil. Zugsfíra (četař) mu odpověděl: „Pane lajtnant, zejtra potáhnete saně s námi, když necháme koně venku – zmrznou!“ Tak koníci prožili noc v přepychu, kde jindy bývaly bály či jiné slavnosti. Později v 90. letech minulého století jsem s ženou navštívil hotel „Post“ v Cortině a setkal se s nynější provozovatelkou hotelu. Když jsem jí tuto otcovu vzpomínku vypravoval, zavedla mne do jakéhosi sálu, kde už zrcadla nebyla, ale s kyselým výrazem v tváři mávla rukou do prostoru a řekla: „Tady to tedy před těmi 75 lety bylo“.

V uložených památečních předmětech je i bronzová plaketa cca 3,5x4,5 cm „Isonso-Armee 1915“, kterou nosili účastníci bitvy připevněnou na čepici. Tak přece se tatínek nějaké slavné válečné operace zúčastnil.

Vzpomněl také na úsměvnou situaci, kdy nový císař Karel konal inspekci svých bojových svazků a navštívil i 106. divizi. Po slavnostní večeři, které se účastnili důstojníci velitelství divize, se rozjařená společnost vydala i s císařem k řece Drávě. Z neznámých důvodů pak císař vjel i se svým automobilem do řeky a automobil museli vytahovat koňským spřežením.

Když v srpnu 1918 po čtyřech letech „im Felde“ (v poli) byl odvelen od divize, zaslal tatínkovi osobní dopis sám velitel divize, podmaršálek Karl Kratky s oslovením „Wohlgeboren Herrn“ (Vaše blahorodí), ve kterém vyzvedl znamenitou službu „před nepřítelem“. Dopis je datován 27. 8. 1918 – tedy přesně 15 let před mým narozením.

V průběhu působení u 106. pěší divize byl tatínek vyznamenán dvěma zlatými záslužnými kříži. Dle „Belohnungsantrag“ (návrh na vyznamenání) podaný velitelstvím 106. pěší divize, zpracovaný šéfem intendantury divize Oskarem Růžičkou, schválený 7. sborovým velitelstvím a velitelstvím armády (podepsán gen. Borovič) z 25. 3.1916 udělen „Das goldene Verdienstkreutz am Bande der Tapferkeitsmedaile“ (zlatý záslužný kříž na stuze medaile za statečnost) dne 7. 7. 1916 s tím, že řád udělil sám císař.

Dle dalšího „Belohnungsantrag“, podaného šefem intendantury Rudolfem von Paschem, schváleným velitelem divize podmaršálkem Karl Kratkym, velitelem VI. sboru a 11. armádního velitelství s podpůrným vyjádřením general-intendanta Chlapka z 7. 4. 1918 udělen „Das goldene Verdienstkreuz mit der Krone am Bande der Tapferkeitsmedaile mit Schwerten“ (zlatý záslužný kříž s korunou na stuze medaile za statečnost s meči) dne 20. 6. 1918 s tím, že řád udělil sám císař.

Zřejmě pak za čtyřletou službu v poli byl stažen z fronty a přemístěn do Polska do města Nabrzezie, kde byl jmenován velitelem vojenského závodu na sušenou zeleninu, zejména cibulí.

Tatínek vzpomínal, že provozovna využívala k práci zejména ženy – Polky a jistý počet Poláků – mužů na těžké práce, např. nakládání žoků sušené zeleniny do vagonů. To právě byl kámen úrazu, když byly přistaveny vagony, tak jediného Poláka nebylo a práci museli vykonat čeští vojáci ze strážního družstva ochrany závodu. Ti si to pak ručně s Poláky vyřídili. Tatínek se trvale vyslovoval nechvalně o pracovní morálce Poláků vůbec.

Když skončila válka, tak ho Poláci nechtěli propustit, neboť neměli nikoho, kdo by výrobu dále řídil. Tatínek se rozhodl, že rychle uteče, protože se v té době chýlilo k ozbrojenému střetu mezi novými státy Československem a Polskem. Útěk naplánoval na sobotu, aby ho hned nehledali, a byl to podnik dosti dobrodružný, někde blízko našich hranic musel pohrozit železničářům i revolverem.

Ještě jednou zasáhl tatínek do přípravy válečných událostí. V době ohrožení republiky v roce 1937 byl jmenován velitelem civilní protiletecké obrany (CPO) města Slavkova a okolí. V povědomí starých Slavkováků mu to zůstalo, například manželčina teta Tynči našemu tatínkovi neřekla jinak než „ten cépéó“. V té době šlo hlavně o organizační záležitosti, zajištění signálů – siren, hlídkování u významných míst, například u vodovodu a také distribuce plynových masek i organizace protileteckých cvičení.

V roce 1938 pak dovršil věk 50 let a byl propuštěn ze svazku armády.

Jiří Strašil

Bohatou fotogalerii z vojenského života Františka Strašila najdete zde.

Franz Josef Strašil
* 26. 8. 1888 Višňové–† 22. 7. 1973 Slavkov u Brna

Strašil

Komentářů (0)
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
   
 
Polední menu

menu

Přečtěte si aktuální nabídku poledního menu restaurací ve Slavkově u Brna!

Program kina

kino

Navštivte kino JAS 
ve Slavkově u Brna. Přečtěte si program!

Společnost

  • Slavnostní vysazení lípy svobody ve Slavkově
    Lípa svobody / Foto: B. Maleček
    Lípa svobody / Foto: B. Maleček
    V letošním roce si naše země připomíná 100. výročí vzniku československé státnosti. Jihomoravský kraj v této souvislosti plánuje na stovce vybraných míst jižní Moravy vysadit 100 lip srdčitých jako připomínku této historické události.

Kultura

  • Královna skončila – nastupuje princezna
    balet
    balet
    Je pátek 15. června roku 2018. Společenské centrum Bonaparte ve Slavkově „praská ve švech“. Plný sál babiček, tetiček, dědečků, strýčků, rodičů a jejich známých očekává velkou událost. Po roce se opět na jevišti objeví jejich ratolesti v tanečních kreacích.

Černá kronika

Příroda

  • Rybářské závody ve Slavkově u Brna
    rybáři
    rybáři
    Pobočný spolek Moravského rybářského svazu ve Slavkově u Brna pořádá již řadu let tradiční rybářské závody. Z důvodu opravy jižního břehu velkého rybníka v roce 2017, kdy bylo nutno snížit vodní hladinu, se tyto závody společné pro děti i dospělé nekonaly. Letos jsme je naplánovali na... celý článek
Banner

veslavkove_logomp



© Copyright 2008 – 2010 BMTYPO .
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí,
šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu BM TYPO zakázáno.