Dnes je pondělí 27.5.2019, svátek má Valdemar

Smutný osud ilegální organizace Legie svobody ve Slavkově u Brna

Jakub JurečekRoku 1938, po zabrání českého pohraničí Německem a Polskem, muselo mnoho místních Čechů hledat útočiště ve vnitrozemí. Jedním z nich byl i učitel Jakub Jureček (nar. 17. 7. 1908 v Podolí u Opavy), kterému se podařilo získat místo odborného učitele na Dívčí měšťanské škole ve Slavkově u Brna. Spolu se svou manželkou Hildou a malým synkem Jakubem se nastěhoval do domu na Slovákově ulici č. p. 1045.

Především díky svému aktivnímu přístupu ke sportu se brzy zapojil do veřejného života ve Slavkově u Brna. Stal se členem místní organizace Sokola a až do jejího zrušení roku 1941 se plně věnoval sportu, zejména lehké atletice. Se svými přáteli jistě bedlivě sledoval zostřující se situaci v protektorátu, která byla zvláště po příchodu zatupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha na podzim 1941 prodchnuta zatýkáním a popravami. Vyvrcholením represí proti skutečným i domnělým odpůrcům režimu bylo období po atentátu na Heydricha v květnu 1942, kdy v rámci druhého stanného práva probíhaly popravy jako na běžícím pásu.

O to víc je třeba ocenit Jurečkovu odvahu, se kterou se na konci roku 1942 nechal získat pro činnost v odbojové organizaci Legie svobody. Tehdy již pracoval jako úředník na Úřadu práce v Brně, kam byl dosazen kvůli zvýšené agendě úřadu v prosinci 1941. Je známo, že Němci se snažili využít české obyvatelstvo na práci pro Říši a v tomto směru vyvíjeli nemalé úsilí.

Počátky odbojové organizace Legie svobody spadají do jara 1942, kdy se zaměstnanci Zemského úřadu v Brně František Malíšek a František Vejmola pustili do budování její členské základny. Ta měla být tvořena především bývalými vojáky, kteří měli v případě převratu obsadit vojensky důležité objekty a státní úřady. V první fázi šlo především o nábor nových, spolehlivých členů a navázání spojení s jinými odbojovými organizacemi. Kvůli utajení probíhal nábor pouze ústně, členové byli evidováni pod čísly a ve většině případů se navzájem neznali.

S činností Legie svobody seznámil Jurečka jeho švagr, bratr manželky Hildy, medik Rudolf Harok, který žil a pracoval v Brně, rovněž na zemském úřadě. Aby členové vyjádřili svůj souhlas se vstupem do organizace, složili slib a přísahu, kterou vytvořil velitel Legie svobody František Malíšek. Na konci roku 1942 tedy Jureček před svým švagrem přednesl přibližně tato slova: „Přísahám při památce národních hrdinů a mučedníků, že v boji proti Německu neustanu dříve, než bude Německo zničeno a český lid znovu dosáhne své svobody. Budu bezpodmínečně poslouchat rozkazy a nařízení vedoucího Legie svobody, budu je svědomitě a důkladně provádět, nikdy neprozradím skutečnosti týkající se Legie svobody a nezneužiji důvěru ostatních členů k osobním zájmům“.

Stejně jako švagr Rudolf Harok a většina ostatních členů Legie svobody, zahájil i Jureček získávání nových členů. Není nic zvláštního na tom, že zabrousil do řad kolegů z tehdy již zrušené sokolské organizace. Jako prvního ovšem získal svého kolegu z pracovního úřadu Ladislava Málka (nar. 2. 7. 1894 v Těchově) z Brna. Jednoho prosincového dne o polední pauze ho seznámil s cíli Legie svobody, které Málek podpořil svým slibem a přísahou. Ani druhý Jurečkem naverbovaný muž nebyl ze Slavkova u Brna, ale z Černčína. Jednalo se o řídícího učitele Vítězslava Bílka (nar. 1. 9. 1906 v Metylovicích). Bílek navštívil Jurečka koncem ledna 1943 a spolupráci mu přislíbil okamžitě. Sám Bílek pak získal jako nového člena rovněž učitele Ottu Zunta z Bučovic (nar. 18. 11. 1917 v Bučovicích).

Uprostřed března 1943 navštívil Jurečka v pracovní záležitosti dělník František Lattenberg (nar. 4. 6. 1907 v Křenovicích) ze Zbýšova. Také jemu nabídl Jureček členství v tajné organizaci a rovněž on účast přislíbil. Začátkem dubna, tedy asi týden před svým zatčením, zašel Jureček s obdobnou nabídkou k Jaroslavu Hanákovi (nar. 22. 9. 1891 ve Slavkově), krejčímu ze Slavkova u Brna, kterého znal ze Sokola. O něco později pak zkusil agitovat u stolařského pomocníka Františka Trnčáka (5. 10. 1908 v Olomouci), rovněž ze Slavkova u Brna. Oba jeho nabídku přijali. Posledním člověkem, kterého stihl oslovit, byl pracovník slavkovské pobočky Úřadu práce v Brně Jaromír Šimáček (nar. 3. 2. 1921 ve Slavkově u Brna). Jureček, který pracovně trávil každý čtvrtek právě ve slavkovské pobočce, nabídl Šimáčkovi členství v Legii svobody 6. dubna 1943.

Bohužel právě Jurečkův nábor se stal nejslabším článkem v celé síti, kterou členové Legie svobody postupně budovali. Jaromír Šimáček udělal chybu, která spustila lavinu zatýkání a poslala na popraviště jedenáct spolučlenů. Byl mezi nimi i Jakub Jureček.

Šimáček se rozhodl začít s náborem nových členů ještě týž den, co ho oslovil Jureček. Na hudební zkoušce v budově slavkovské spořitelny (dnešní restaurace Bonaparte) se obrátil na svého známého Jiřího Matuchu s tím, že by mu rád pověděl o jisté organizaci formující se ve Slavkově u Brna. Co přesně si mladíci sdělili a zda se již hovořilo přímo o ilegální organizaci, není jisté. Poválečné výpovědi svědků se v mnoha detailech lišily.

Následujícího dne 7. dubna získaly události rychlý spád. Jiří Matucha se svěřil svému otci, obchodníku látkami Františku Matuchovi, který následně celou událost oznámil na místní četnické stanici. Odtud se již informace dostala na Gestapo do Brna, které si ještě téhož dne pro Jaromíra Šimáčka přijelo. Gestapáci Anton Jurak a Ludvík Mayerhofer, kteří prováděli výslechy Šimáčka v Kounicových kolejích v Brně, již věděli, jak z něho potřebné informace dostat. Vzhledem k tomu, že Šimáčka pro organizaci získal právě Jakub Jureček, bylo jen otázkou času, kdy Gestapo zatkne i jeho. Stalo se to 13. dubna. Dva gestapáci v doprovodu českého četníka Jurečka zatkli a bez rozloučení s rodinou odvezli do Kounicových kolejí. Vzápětí prohledali jeho byt za přítomnosti manželky a nemocného syna.

V poválečném soudním procesu s Františkem a Jiřím Matuchovými u Mimořádného lidového soudu v Brně se dopodrobna řešilo, jak k udání došlo a proč. Jediné, co nikdo nepopíral, byla skutečnost, že František Matucha ohlásil rozhovor jeho syna s Šimáčkem na místní četnické stanici. Pak už se výpovědi lišily. František Matucha zdůvodňoval svůj čin strachem o syna, přičemž zdůrazňoval, že se na četnickou stanici přišel pouze poradit, jak má postupovat. Vrchní četnický strážmistr Tomáš Stuchlík naopak tvrdil, že Matucha trval na svém oznámení i přesto, že mu bylo doporučeno si to ještě promyslet.

Také Matuchova snaha podplácet advokáta obviněných Slavkováků, aby vykonal v jejich prospěch, co bude v jeho silách, může svědčit jak o výčitkách svědomí, tak o snaze napravit chybu, kterou se dopustil poradou se Stuchlíkem. Role vrchního strážmistra v případu je rovněž nejasná. I když se vůči obyvatelům Slavkova u Brna choval za války korektně a snažil se mnohé věci nevidět, přeci jen byl Němcům zavázán. Měl za manželku Němku a jen díky ní nebyl jako bývalý legionář propuštěn ze služby. Zda bylo jeho hlášení na Gestapo motivováno Matuchovým nátlakem či strachem z postihu, který by plynul z případného zjištění neohlášení případu, se již nedozvíme. Každopádně první impulz přišel od Františka Matuchy a ten byl také za svůj čin po válce potrestán.

Mnohem dříve však byli za svou ilegální činnost potrestáni postupně zatýkaní členové Legie svobody. Výslechy Jakuba Jurečka, které Gestapo provádělo v brněnských Kounicových kolejích, přinesly ovoce. I když ne hned. Zpočátku Jureček přiznal pouze členy Haroka a Šimáčka. Zostřené výslechy pak vedly k prozrazení všech jeho spolupracovníků. Nutno dodat, že o Lattenbergovi, Hanákovi a Trnčákovi se Gestapo dozvědělo až 27. září 1943, tedy po více než pěti měsících od Jurečkova zatčení.

Vyšetřování Gestapa odhalilo celkem 33 členů Legie svobody, včetně jejího vedoucího Františka Malíška. Z Kounicových kolejí byli všichni koncem roku 1943 odvezeni do věznice v Breslau, kde byli na jaře 1944 odsouzeni. Jedenáct členů bylo popraveno, přičemž Jakub Jureček přišel na řadu jako první. Na popravišti vratislavské věznice byl sťat 3. června 1944. Z nám známých aktérů slavkovského případu byl popraven i Rudolf Harok (3. října 1944), Ladislav Málek a Vítězslav Bílek (oba 2. listopadu 1944). Vedoucí Legie svobody František Malíšek šel na popraviště tentýž den jako Jakub Jureček, tedy 3. června 1944.

Mgr. Michaela Zemánková

Jakub Jureček

Na obou fotografiích je Jakub Jureček

PS: V těchto dnech (duben 2015) byl Vítězslav Bílek jmenován in memoriam čestným občanem města Bučovic.

Komentářů (0)
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
   
 
Polední menu

menu

Přečtěte si aktuální nabídku poledního menu restaurací ve Slavkově u Brna!

Program kina

kino

Navštivte kino JAS 
ve Slavkově u Brna. Přečtěte si program!

Společnost

Kultura

  • Poslední koncert rockových hvězd měl grády
    Přestože počasí neumožnilo odehrát plánovaný koncert projektu Zemětřesení v zámeckém parku, fanoušky to neodradilo a na své oblíbené hudebníky dorazili druhou květnovou sobotu do SC Bonaparte. Hvězdy rockové scény – zpěvák Aleš Brichta, kytarista Miloš Dodo Doležal, basák Vlasta Henych a bubeník... celý článek

Černá kronika

  • Ve městě hořel už třetí strom
    Již třetí případ zapáleného stromu řešili slavkovští hasiči. Naposledy, 14. května, prohořel kmen vrby ve Svojsíkově parku. Vzhledem k jeho vzrostlé koruně bylo strom tak nestabilní, že jej pracovníci technických služeb museli ihned pokácet a rozřezat. Podobný případ se ve Slavkově nestal letos... celý článek

Příroda

  • Do papouščí zoo nejen za papoušky
    Májové dny neskončily. V těchto dnech ožila naše naučná ornitologická stezka. Ve vystavených ukázkových budkách vedle dětského koutku můžete právě pozorovat hnízdění sýkory koňadry (Parus major), vrabce domácího (Passer domesticus) a krmení jejich mláďat.
Banner

veslavkove_logomp



© Copyright 2008 – 2010 BMTYPO .
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí,
šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu BM TYPO zakázáno.